Drtiče jsou čím dál více oblíbeným pomocníkem v našich kuchyních. V USA patří ke standardnímu vybavení kuchyně, v Evropě se teprve zabydluje. Drtiče pojímají třídění jiným způsobem. To probíhá tak, že se třídí to co může a co nesmí projít drtičem – toť vše, Rozdrcené zbytky o velikosti zrnka rýže společně s vodou odcházejí do odpadního potrubí. Montáž drtiče není nikterak složitá, drtič se zabuduje do běžného dřezu, který máme doma v kuchyni akorát se při montáži upraví jeho otvor (prolis otvoru u dřezu o velikosti 92 mm).
Pokračovat ve čtení
Štítek: údržba
V současné době existuje spousta druhů ekologických prostředků – ať už jsou to mýdla, šampony, čistící prostředky na nádobí, prášky na praní a podobně, které je možné bez ekologických rizik vypustit do přírody. Ty potom bývají následně v přírodě přirozeně odbourány.
Pracovní deska v kuchyni je jednou z nejvíce namáhaných a používaných částí, a proto si zaslouží mimořádnou pozornost – má být hygienicky nezávadná, odolná proti otěru a nesmí snadno podlehnout tepelnému, mechanickému či chemickému poškození.
Jak si ale vybrat správně? Nabídek na trhu je mnoho. Začněme ale u dřeva. To bylo využíváno v kuchyni odjakživa. Dříve bývalo jediným dostupným materiálem a hlavně levným. V současné době ho ale nahrazují jiné materiály.
Podíváme-li se na přednosti a zápory dřevěné pracovní desky, tak velkým plusem je vzhled. Dřevu se nic nevyrovná. Působí velmi příjemně na pohled. Na pracovní desky se nejvíce používá dřevo bukové nebo dubové, protože je tvrdé a nezůstávají na něm stopy, když se mu uštědří větší rána. Pozor, tento materiál je „živý“, a tak je třeba počítat s tím, že neustále pracuje. Proto se taková pracovní deska musí napustit speciálním olejem, který nedovolí, aby se tekutiny a mastnota vsakovaly do dřeva. Ochranné napouštění je ale třeba pravidelně opakovat. Tento úkon se většinou spojuje i s přebroušením povrchu. Taková údržba obnoví desce její mladost a na dostatečně silném povrchu se může zopakovat i několikrát.
Druhou možností je keramika. Odolává vysokým teplotám, ale její tvrdost je spojena s křehkostí. Dopad těžkého předmětu může způsobit nepěknou prasklinu. Je také mnohem těžší než deska dřevěná a také dražší. Co se týče údržby, tak má své plusy i mínusy. Problémem jsou spáry, ve kterých se může zachytávat nečistota. Samotný keramický povrch je ale věcí jinou. Bezpórový nenasákavý materiál, který je odolný proti všem nečistotám používaným v domácnosti, je i antibakteriální a snadno se udržuje v čistotě (stačí obyčejná voda).
V současné době si ale nemusíme vybírat pouze mezi těmito dvěma druhy pracovních desek. Trh nabízí daleko větší škálu. Pro zastánce přírodních materiálů je tu mimo dřeva i kámen. Dále jsou velmi oblíbené laminátové desky a v poslední době se do popředí dere i antikoro – tedy nerezavějící chrómniklová ocel.
Pokud to mám shrnout, tak základem spokojenosti a dlouhé životnosti pracovní desky je tedy správná volba materiálu. Ta by měla záviset nejen na našich zvyklostech a intenzitě kuchyňských prací, ale také na správném používání a vhodné údržbě desky.
Barevné provedení a struktura pracovní desky může zdůraznit nebo naopak potlačit celkový dojem kuchyně, ovlivňuje vnímání velikosti a tvaru ploch a objemů.
Pokud si vybíráme novou pracovní desku do kuchyně, sami si zvolíme, co je pro nás nejdůležitější. Zda dáme přednost ceně, materiálu, barvě nebo velikosti. Důležité je, aby deska vyhovovala pracovním nárokům a pohodlí při údržbě.
Autorka: Lenka Ticháková
