Vodní kámen je pevný povlak tvořící se na místech, v nichž je voda (hlavně tvrdá voda) přechovávána, vedena nebo především zahřívána a poté ochlazována, a jejíž teplota nedosahuje 100°C. Při teplotách nad 60°C se vodní kámen usazuje mnohem rychleji.

Tvrdost vody ovšem závisí na obsahu vápníku ve vodě, který je přímo vázán na geologickou skladbu hornin, kterou voda protéká. Obecně se ale tvrdostí vody rozumí koncentrace hlavně vápenatých a hořečnatých solí.

V domácnostech se ale setkáváme již s vodou z vodovodního řádu, a ta je již ošetřena z vodárny. Nicméně než se voda dostane z úpravny až k nám domů, prochází dlouhou sítí trubek nám neznámého obsahu a ve výsledku je v podstatě u každého doma voda, která teče z kohoutku úplně jiná. A ti, jenž používají vodu ze svého zdroje- např. studny jsou již naprosto odkázaní na geologické složení podloží, kterým tato voda prochází. Pokud-li je obsah vápníku a hořčíku vyšší, pak je voda tzv. tvrdá.

Dnes již můžeme jednoduchým testem zjistit zda máme doma vodu tvrdou, či měkkou. Tyto testery zpravidla přidávají výrobci praček a myček k novému spotřebiči. Takovým dobrým poznávacím faktorem je například mýdlo. Pokud Vám jde vodou mýdlo dobře a rychle smýt, pak máte vodu tvrdou. Pokud si mýdlo smýváte dlouho a máte stále pocit, že to pořádně nejde, pak máte vodu měkkou.

Vodní kámen tvoří nepěkné „mapy“ na bateriích, tvoří povlak na dřezu, na spirále ve varné konvici, či na topné ploše ve varné konvici, tvoří se v myčce, kde také zhoršuje kvalitu mytí a zahřívání a nejznámějším a nejčastějším místem, kde nás trápí jsou pračky.

Omezování tvorby vodního kamene a jeho odstraňování lze řešit různými způsoby:
– mechanické metody – odírání vzniklého kamene
– chemické metody – rozpouštění pomocí kyselin
– fyzikální metody – magnetická úprava, galvanická úprava pomocí zinkové metody.
Mechanické metody jsou poněkud „násilné“ a mohou za sebou nechat nepěkné stopy v podobě škrábanců.

Chemické metody jsou samozřejmě velmi účinné a také patří mezi nejpoužívanější. Většina z nich obsahuje kyselinu chlorovodíkovou, která velmi dobře vodní kámen rozkládá, je třeba ovšem s těmito prostředky pracovat opatrně – mohou být velmi koncentrované a držet se instrukcí na obale. Chránit si především oči a sliznice a ruce – používat rukavice, a i ošetřená místa poté dobře opláchnout vodou a ještě lépe- utřít dosucha. Také účinným prostředkem je např. kyselina octová, obsažena např. v běžném octu, takže pokud máme usazený vodní kámen ve varné konvici a nemůžeme si zrovna skočit do drogerie pro vhodný prostředek (běžně se prodávají malé pytlíčky s přípravkem pro odstranění vodního kamene přímo ve varných konvicích), můžeme v konvici převařit octovou vodu. Stejně tak můžeme pustit pračku „naprázdno“, pouze místo prášku použijeme přiměřené množství octu, ten kámen rozpustí. Na trhu jsou ovšem běžně k dostání prostředky přímo pro odstranění vodního kamene jak v pračce, myčce, varné konvici, tak ošetřující prostředky pro povrchy jak plastové tak nerezové, či keramické. Tyto chemické cesty jsou velmi účinné, ale také přece jen neekologické.

Existuje třetí možnost – fyzikální metody. Mezi nejčastější metody patří odstranění vodního kamene pomocí magnetického pole, díky jemuž se vodní kámen rozloží a odteče ze systému. Tyto elektromagnetické přístroje, jenž se dají namontovat např. přímo na baterii nebo na přívod vody do domu jsou také k dostání na trhu a jejich cena se pohybuje od cca 1000 Kč do 5000 Kč. Jejich účinnost je dobrá, nicméně také spotřebovávají el. energii a přece jen ze zdravotního hlediska k pití dáváme přednost naopak vodě spíše tvrdší (do určité míry – dle vyhlášky). Vápník, který tvoří hlavní složku tvrdosti nemá v žádném případě negativní vliv na zdraví. Naopak, pro zdravý růst nebo k ochraně před odvápněním se doporučuje pít vodu s obsahem minerálních solí jako jsou právě vápník a hořčík.

Jestliže nás tedy vodní kámen trápí např. v naší nové kuchyni, je třeba si zvážit, co který spotřebič potřebuje a náležitě k těmto nárokům přistupovat – vodní kámen pravidelně odstraňovat. A z hlediska našeho zdraví a „pitnosti“ vody zvážit zda pít vodu z kohoutku, nebo si ji kupovat. Neměli bychom zapomínat také co je a co není ekologické a ekonomické.

Autorka: Hana Kračmarová