Důvodů hovořících pro výběr plynové varné desky je hned několik – mají prý nejlevnější a zároveň také nejekologičtější provoz. Vaření na nich je rychlé, a to také proto, že zde nedochází ke zbytečnému tepelnému úniku jako u některých jiných typů varných desek a reagují na naše „pokyny“ okamžitě. Kuchaři, a s nimi i valná většina hospodyněk, jsou navíc přesvědčeni, že vaření na plynu je zdravější, chutnější a celkově lepší variantou, než vaření na elektřině – je totiž nejpodobnější od pradávna osvědčenému vaření na ohni.

Při výběru varné desky je nutné se v prvé řadě zamyslet nad tím, jakými rozvody v domě disponujeme. U některých venkovských stavení stále ještě nejsou plynové přívody samozřejmostí, jinde zase trpí na časté výpadky elektřiny nebo nemají dostatečný příkon pro elektrickou varnou desku – především s ohledem na toto hledisko budeme varnou desku vybírat. Plynová varná deska vyžaduje přívody oba – jak plynový, tak i elektrický (ale příkon postačí běžný), neboť jiskra bývá na elektřinu. Nicméně i v domácnostech, kde plyn není, je možné vařit touto metodou – s použitím propan butanu.

Dalším hlediskem pro výběr desky bude jistě design. Na rozdíl od desek elektrických, kde moc možností není, u desek plynových se při výběru můžete vždy rozhodnout podle svých individuálních potřeb – co do barvy, rozměrů, použitého materiálu, či počtu hořáků. Co se materiálu týče, máme při výběru celkem tři možnosti – smaltovaný plech (to je například klasický bílý sporák s černou mřížkou), tvrzené sklo (nyní velice moderní, v černé barvě se zlatavými prvky k nerozeznání od „elegantnějších“ elektrických desek) a nerez (vůbec nejoblíbenější, nejkvalitnější, nejtrvanlivější, ale také nejdražší materiál).

Odpůrci plynové varné desky si zpravidla stěžují na její komplikovanější údržbu – na rozdíl od desky elektrické, která má jen hladký povrch, jsou zde hořáky kryté mřížkami – buď pro každý hořák samostatnou nebo propojenou skládající se ze dvou kusů. Faktem je, že při každém čištění je třeba tyto mřížky nadzvednout a omýt, ale postačí běžný mycí prostředek, popř. prostředek určený pro údržbu nerezu. Váháte-li s nákupem plynové desky kvůli neposedné ratolesti, které by mohl kontakt s přímým ohněm ublížit, nemusíte mít strach. I ty nejlacinější desky jsou opatřeny dětskou pojistkou – uvedení hořáku do chodu není tak snadné a pouhým točením knoflíků si dítě samo sporák nezapne, dojde-li naopak k nechtěnému zhasnutí plamene, přívod plynu se sám vypne.

Další funkcí, dnes již u plynových desek běžnou, je vybavení tzv. turbohořákem. To v praxi znamená, že jeden z hořáků má až několikanásobně větší efektivitu díky plameni hořícím jak po vnějším, tak i po vnitřním obvodu plotýnky.

Rozhodujícím parametrem při výběru sporáku jsou i rozměry – klasická deska má 60 cm (někdy i 70 cm při stejném výřezu jako u desky klasické, což oceníme zejména u vestavěných varných desek – plochu na vaření máme větší a místa zabere stejně). Desky širší (zpravidla 90 cm), už nezřídka mají více než čtyři klasické hořáky (5 nebo 6, někdy též speciální hořák pro pánev wok nebo přídavný gril). Dnes již ale nejsou problémem ani různé atypické tvary či velikosti konstruované na míru vaší kuchyně.

Nejlevnější desky začínají na ceně pohybující se kolem dvou tisíc korun – mají ale většinou jen dva hořáky místo klasických čtyř. Průměrnou desku pak seženeme v ceně kolem osmi tisíc korun. Nejdražší se pohybují kolem dvaceti čtyř tisíc – všechny výše popsané funkce jsou pak samozřejmostí stejně jako krásný vzhled.

I v případě výběru varné desky platí, že každá má nějaká svá pro a proti – rozhodnutí tak závisí nejen na našem individuálním vkusu, ale také například na možnostech naší kuchyně, ať co do velikosti nebo druhu přívodu elektřiny či plynu. Při výběru dnes již klasické plynové desky ale uděláme chybu jen stěží.

Autorka: Zuzana Veselá