Prázdninové putování s Novakuchyne.cz – Arabská kuchyně

Arabské země jsou pro nás hodně vzdálené a jejich kuchyni znají většinou jen návštěvníci těchto zemí. Počátky arabské kuchyně pocházejí již od původního kočovného způsobu života Arabů. Vzhledem k neustálým přesunům velbloudích karavan suchým a horkým počasím, byl dán základ arabské kuchyně surovinami, které se snadno přepravovaly a nesměli se kazit. Součástí karavan byla také stáda ovcí, ze kterých se získávalo mléko a maso. Od těch dob se v arabské kuchyni velmi často vyskytuje rýže, skopové maso, různé druhy koření a zeleniny, datle.

Tradiční základní součástí velkého množství pokrmů je zejména v severní Arábii „kuskus“. Jeho základní složkou je druh pšeničné krupice zvané kuskus, která se vaří v páře nebo ve vývaru z masa. K této přípravě slouží speciální dvoudílná souprava, která má perforované dno pro průchod páry z dolního dílu, kde se současně dusí kousky masa, nejčastěji skopového nebo kuřecího s rozličnou zeleninou nebo cizrnou.Uvařený kuskus se podává na jednom velkém talíři, umístěném ve středu stolu, spolu s dušeným masem a zeleninou. Příprava tohoto typického arabského pokrmu se v jednotlivých zemích liší, někde se přidává šafrán, jinde rajčata nebo ostrá papriková omáčka.

Dalším typickým pokrmem Arabů je „faláfel“. V naší kuchyni bychom toto jídlo nejspíš nazvali karbanátky, ale na rozdíl od našich končin je tenhle pokrm výhradně zeleninový. Je to totiž starobylé vegetariánské jídlo, které pochází z Egypta. Je oblíbený v celém blízkém východě. Hlavní ingrediencí je cizrna, proto je bohatý na proteiny a vitamíny. Faláfel se používá i jako náplň do chleba, který se pak jí třeba s jogurtem, nasekanou zeleninou a chilli papričkami.

Maso – není v Arábii každodenní záležitostí, přesto arabský „kebab“ zná celý svět. Pravověrní muslimové nevezmou vepřové do úst, proto se s ním v arabských zemích nesetkáte. Nejvíc se konzumuje maso jehněčí a skopové, méně hovězí. Maso je pro Araby něčím slavnostním a luxusním, třeba ryby jsou považovány za jeden z nejvzácnějších druhů mas, proto se zde konzumují jen zřídka. Nejběžnější arabský kebab je osolené maso nakrájené na kostky, které se opeče na zpěněné cibuli a dusí ve vlastní šťávě, pak se přidá česnek a brambory a nakonec trocha skořice. Turecký kebab jsou rožněné  okořeněné plátky drůbežího nebo jehněčího masa, jinde se kebab připravuje z mletého masa.

„Hummus“  neboli pyré či kaše z cizrny. Cizrna známá také pod názvem římský hrách je luštěnina z čeledi bobovitých. Luštěniny mají na arabských stolech nezastupitelné místo. Běžně se tu jí čočka, hrách, fazole i klasické boby. Klasickou součástí arabské kuchyně, která při žádném stolování opravdu nesmí chybět je arabský chléb „pita“. Buď se jí jen tak nebo plněný.

Tradiční arabské jídlo je časově náročný obřad, který začíná podáváním „mezzé“ čili bohatých zeleninových i masových předkrmů jak teplých, tak i studených. Někdy následuje polévka a pak hlavní chod, který se většinou sestává z nejrůznějších druhů zeleninových kaší a kousků rožněného masa. Arabové jídlo nejčastěji zapíjí kávou, nejdřív tzv. bílou, což je odvar z okvětních lístků pomerančovníků nebo růží. Ta totiž pomáhá dobrému zažití. Klasická silná arabská káva přichází na řadu až nakonec a je na naše zvyky poměrně hodně sladká.